Kousek od Mělníka je malinká vesnička Nová Ves. A tady, ve své dílně, pořádá pan Láďa kurzy restaurování nábytku. Přivezete si svůj kousek nábytku a pod jeho dohledem si jej opravíte.
A tak jsem to chtěla zkusit. Po vyklízení bytu po rodičích mi bylo líto vyhodit pár, sice poničených, ale hezkých kousků nábytku. A taky nějaké obrazy; a napadlo mě, že by bylo fajn je zrenovovat.
Hledala jsem všude možně na internetu i FB, až jsem narazila na Charivari kurzy. Udělala jsem rezervaci a jednu březnovou sobotu jsem tam vyrazila, vybavená dvěma malými kousky nábytku, židličkou a stoličkou. Dokonce se ke mně připojil i můj muž; tu židličku kdysi jako čtyřletý hoch řádně "huntoval", a tak si ji s potěšením opravil. Vytvořili jsme tak skvělé duo a doplnili další tři účastnice kurzu.
Kdysi jsem v jednom svém článku napsala, že jsem naprosto manuálně nezručná a že veškeré práce, které vyplývají z mých návrhů, musí udělat někdo jiný :-D
A pak jsem četla jeden zajímavý článek z oblasti psychologie. Psalo se tam, že existují-li ve vašem životě oblasti nebo činnosti, kterým nerozumíte nebo je neumíte a v žádném případě byste se do nich nikdy nepouštěli, tak to je přesně to, co máte zkusit!
Na ten článek jsem si vzpomněla a řekla jsem si ANO, to je prostě výzva, když zkusím překonat sama sebe. A vyšlo to! Fakt je to všechno jenom v hlavě. Teď jsem moc ráda, protože mě to posunulo a nadchlo tak, že bych v restaurování chtěla pokračovat. Už teď hledám i jiné podobné kurzy :-)
Ale zpátky ke kurzu. Oproti ostatním účastníkům naše kousky byly malé a v podstatě se jednalo jen o odstranění stávajícího laku, přebroušení povrchu a úpravu novým nátěrem. Takhle to zní jako brnkačka, ale ten původní lak byl takových 50 let starý a opravdu poctivě držel! Židlička se musela celá rozebrat, protože se jí viklala jedna noha a starý nátěr byl i ve spojích, kde by se nedal odstranit.
Na židličku stačil kousek kovové destičky s ostrou hranou, kterou šel lak dobře odstranit. To stolička zřejmě byla v minulosti několikrát přetřena dalším lakem, a tak jsem na první odstranění musela použít pistoli s horkým vzduchem, kterou jsem lak zahřála a poté sundala špachtlí. A až potom jsem mohla použít tu kovovou destičku.
Další fází pak bylo broušení. Nejprve bruskou, poté brusným papírem ("šmirgl papírem" ... znáte ten pojem ještě?) hrubým, pak se střední hrubostí a nakonec úplně tím nejjemnějším. Z židličky šel lak celkem dobře, tak na ni stačil jen brusný papír.
Už po dokončení této fáze jako kdyby oba kousky nábytku dostaly nový život. Vypadaly skvěle. Ale ještě je čekala závěrečná úprava. U židličky stačil nátěr olejem v barvě dubu. Tím získala tmavší, a řekla bych i hezčí vzhled. To pro stoličku jsem měla jiné plány. Moc se mi líbí taková ta modrošedá barva, kterou často vidíte na fotkách ze středomoří. Pan Láďa přesně nevěděl, co myslím, a tak jsem mu ukázala modrou barvu na okně a šedou na dveřích a že by se mi líbil odstín "něco mezi". Společně jsme postupně do modré barvy přidávali šedou, až jsem nakonec dostala přesně ten odstín, který jsem chtěla.
Po zaschnutí jsem ji ještě lehce přejela jemným brusným papírem, aby získala takovou tu patinu. Sice trochu víc vystoupily rýhy, jak byla stolička hodně poničená, ale řekla jsem si, že to nevadí. Musela bych totiž bruskou odstranit alespoň dva milimetry dřeva, aby ty rýhy úplně zmizely. A to se mi zase nechtělo. I tak to bylo časově náročné.
Zabralo to spoustu hodin práce a na konci jsme měli opravdu hodně bolavé ruce. U lidí, kteří v podstatě sedí jen u počítače, dostaly prsty fakt zabrat; druhý den jsem nemohla zvednout ani tužku. Ale ten pocit z dobře odvedené práce, ten byl k nezaplacení!
Oba jsme na sebe byli hrdí, jak jsme to zvládli. A slíbili si, že to někdy zopakujeme, protože ještě pár kousků nábytku máme ;-)
Velmi také musím ocenit pana Láďu, který se nám všem celou dobu věnoval a radil, co a jak máme dělat. A i našel řešení pro moji stoličku, protože jsem, jako designérka, měla jasnou představu, jakou barvu by měla mít :-D
Takže zase příště!