Zařizovat nový interiér na dálku byla fakt výzva!

Vítejte v Itálii!

Stejně jako Moraváci, i Italové milují barvy! Viděla jsem hned několik interiérů, kde hlavní roli hrály opravdu výrazné barvy. I tahle vila, na které jsem dostala příležitost pracovat, doslova hýřila barvami. Někomu se to určitě líbí, mně ale moc ne. A protože tento dům jsem si mohla předělat k obrazu svému (více se dočtete tady), neváhala jsem a začala plánovat budoucí podobu.

Lila musí pryč!

Vilka se pyšní skvělou dispozicí: prostorný obývací prostor elegantně propojený s kuchyní, v patře dva pokojíky velké tak akorát, aby se sem vešel i dostatečný úložný prostor, a dokonce dvě koupelny, ta v přízemí se sprchovým koutem. K tomu vpředu vydlážděná předzahrádka a jako bonus další zahrádka, vzadu za domem, která nevyžaduje složitou údržbu a najdete tu i palmy! Jen ty barvy :-D

Na zdi v obývacím prostoru hrála hlavní roli barva krávy Milka, v kombinaci s bílou a bílým nábytkem, kuchyně zářila sytě okrovou barvou a pokojíkům dominovala žluto-oranžová, a to i na stropě! Schodiště bylo pro změnu vymalováno žlutě. Těch barev na relativně malý prostor bylo na můj vkus až příliš! Jeden pokojík byl původními majiteli zamýšlen jako dětský, a tak nejen stěny, ale i dvířka skříní byla vyvedena do veselých barev; tehdy vyhrála oranžová. No a doplňky jako třeba koberečky nebo záclony? Samozřejmě, jak jinak! Vše doladěno ve stejném duchu, tedy VELMI pestrobarevně!

Hned jsem věděla, že lila na zdi opravdu nebude a stropy v pokojích barevné taky nenechám. Měla jsem tam dost stísněný pocit. Interiér i exteriér s palmami na mě působil docela romanticky, a tak jsem zvolila jemné pastelové barvy. Zároveň jsem je sjednotila, aby nebyla v každé místnosti jiná barva. Vyhrála zelená, béžová a světle šedá.

"Spugnatura"

Obývací pokoj a kuchyň jsem si přála mít ve světle zelené barvě. Jde sice o dvě místnosti, které jsou ale elegantně propojené širším průchodem bez dveří. Přišlo mi hezké, aby obě místnosti byly vymalovány stejnou barvou. K tomu jsem si pak ještě vymyslela, že dvě stěny v obývacím pokoji budou upraveny "šmouhami", aby interiér nepůsobil jednotvárně. No jo ale, vysvětlete malířovi - Italovi, jak si to představujete. To byla první velká výzva :-D

"Spugnatura" znamená mycí houba. Tento způsob malby se už moc nevidí, ale sem se mi opravdu hodil. Tak jsem poprosila strýčka Googla a taky svoji učitelku italštiny, a našly jsme nějaká videa, ze kterých bylo jasné, co vlastně chci. Přece jen, takhle odbornou italštinou ještě neoplývám. Malíř to naštěstí pochopil a vymaloval ty dvě stěny přesně podle mých představ. Pro lepší efekt použil i tmavší zelenou, aby ty "šmouhy" řádně vynikly. A povedlo se! Původní bílý nábytek se mi líbil a zelenou barvu na zdech krásně doplnil.

Světla nad jídelní stůl

Další velká výzva se týkala výměny světel. Nad jídelním stolem měli původní majitelé bodovky zavěšené na dvou lankách. To se mi vůbec nelíbilo a chtěla jsem koupit nová světla, která by osvětlovala jen stůl. Bylo nutné oslovit elektrikáře, který by přesunul kabely do jiného místa, kam se pak přidělala ta světla.

A to byla druhá velká výzva, neboť vysvětlit toto elektrikářovi nebylo vůbec jednoduché. Ukázalo se totiž, že s tím tak trochu nesouhlasí! Tvrdil, že světla stažená nad stůl jsou nebezpečná, neboť na ně dosáhnete a můžete se (asi o elektřinu...?) zranit. Pan elektrikář byl zřejmě "stará škola" a asi zaspal dobu. Dneska najdete světla stažená přímo nad jídelní stůl úplně běžně. No nenechala jsem se odradit a trvala na svém. Nakonec přidělal světla přesně podle mého přání. Uf, vyšlo to! 

Ostatní světla v celém domě jsem nechala původní, měla zajímavý design. Tedy vlastně kromě toho na terase. Bylo tam takové průmyslové světlo, nevzhledné, fádní, jenž se mi na takovou kouzelnou zahradu vůbec nehodilo.

Pokojům stačila jen kosmetická úprava

Oba pokoje v prvním patře nevyžadovaly příliš velký zásah. Šlo především o novou výmalbu a výměnu doplňků. Oba jsem je nechala vymalovat béžovou barvou. Stropy, stejně jako ve všech dalších místnostech, zůstaly bílé. V pokoji, původně dětském, se mi ale nelíbila oranžová dvířka na šatní skříni. Domluvila jsem schůzku s truhlářem - Italem, aby mi udělal cenovou nabídku. Z té se mi protočily panenky, a tak jsem zvolila složitější, nicméně levnější variantu. Dvířka jsem změřila a nechala je vyrobit od truhláře - kamaráda v Čechách. 

Kuchyňská linka

Stejně tak dopadne později i kuchyňská linka. Dvířka jsou už opotřebovaná a nevzhledná. A úchytky působí moc robustně a jsou poškrábané. Chci ale zachovat stejnou barvu dekoru, protože ta se hodí k zelené barvě na stěnách. Dům má zatím status "prázdninový", a tak i velikostí je linka dostačující. Proto jsem se zatím do změny dispozic nijak nepouštěla. 

Doplňky dělají domov!

Ač jde o nemovitost v Itálii, kolébce designu, bylo mi jasné, že všechny věci - dekorace, světla a doplňky, budu jen těžko shánět v místě. Tedy, možná kdybych nějaký čas počkala a poznala okolí, tak asi ano, ale já jsem chtěla všechny změny zařídit hned! A tak nezbývalo než (téměř) všechno nakoupit v Čechách a postupně to tam odvézt. Začala akce nákup! Prolezla jsem všechny řetězce s nábytkem, hobby markety a samozřejmě internet. Postupně jsem nakoupila světla, koberce, předložky do koupelny, dekorace v podobě květin i na stěnu... Původní majitelé si odvezli i obrazy, koberce a drobný nábytek; nutno podotknout, že mně to vůbec nevadilo, neb, asi tušíte...vše bylo zase hodně barevné! Najednou byly stěny holé a já se tak mohla vyřádit!

Bílý nábytek v obývacím pokoji se mi zamlouval a chtěla jsem ho zachovat. Největší sestavu, u sedačky, jsem doplnila několika drobnostmi a hlavně lampou, kterou jsem hned při první "dovolenkové" návštěvě ulovila na místním trhu. Mimochodem, pořídila jsem ještě jednu lampu, která našla své místo v rohu na terase. Sedačku si původní majitelé neodvezli, nicméně byla zničená a trochu zašlá, a tak jsme se rozhodli pořídit novou, stejný typ i velikost, z Ikea. S objednáním a dovezením pomohl náš nový italský kamarád. Nad sedačku jsem si vymyslela obraz, tedy vlastně jen rám. Dekor na stěně ála "spugnatura" byl sám o sobě zajímavý, a tak mi přišlo, že žádný klasický obraz už není třeba. Jen ten rám jsem vybrala hodně zdobný, aby vynikl.

Naproti sedačce se mi zdála stěna taková prázdná, proto jsem na skříňku pořídila květinovou dekoraci (tu vázu jsem objevila v místním hobby marketu; byla tam chudinka jediná, asi poslední, schovaná pod rostlinami a neměla ani cenovku...prostě čekala na mě :-) Dost místa zbylo i na rádio, které jsme koupili v nedalekém obchodním centru; televizi jsme pořizovat nechtěli. A na stěnu se mi pak hodila polička s ozdobným kováním, na odkládání klíčů a telefonu. 

To poslední část stěny v obývacím pokoji, těsně sousedící s kuchyní, jsem kvůli průchodu musela vymyslet tak, aby se dalo bez problémů projít. Na druhou stranu, nechtěla jsem ji nechávat úplně holou. Zůstala jsem u bílé a pořídila úzký, vyřezávaný stolek, hluboký tak akorát, aby se na něj dala postavit lucerna. Do rohu se mi hodila květinová dekorace ve velké váze a na zeď jsem pověsila zrcadlo, které elegantním způsobem přenáší světlo z kuchyně do rohové části obývacího pokoje. Při objednávání sedačky na mě "vyskočila" nabídka pufíků, a tak jsem hned dva přikoupila. Oba si tak pěkně trůní na nově koupeném koberci. Ten původní si majitelé též odvezli, ovšem byl fialový, tak mě to moc netrápilo :-D

Skleněný jídelní stůl vypadal dobře a i židle se svým tvarem a materiálem k němu hodily. Dokoupila jsem tak už jen pár maličkostí na stůl. Spolu s novými světly tento prostor opravdu prokoukl. No, ale ještě mám v hlavě pořídit nějakou velkou zelenou rostlinu a taky věšák, aby bylo kam dávat bundy mimo letní sezónu. Bílá skříňka je taková rozviklaná a barevně mi do kuchyně zrovna neladí. A tak opět požádám truhláře v Čechách, aby vyrobil novou, z podobného dekoru, co použije na dvířka kuchyňské linky.

Koupelny zachovány

Barvy opět hrály prim. Jedna koupelna byla zelená, druhá oranžová, a tak to taky zůstalo. Rekonstrukce by byla příliš náročná a vlastně nebyla ani zapotřebí. Kachličky jsou miniaturního typu a do takového malého prostoru se hodí. Nábytek, jeho design i barva, se původním majitelům taky docela povedl, nebyl ani moc opotřebovaný, a tak mým úkolem bylo jen "vylepšit" podlahu těmi správnými předložkami. Výmalba zůstala bílá, aby nepřebíjela barvu kachliček.

To zdi schodiště jsem čistě bílé nechat nechtěla. Úzký prostor vyloženě vybízí přidržovat se zdí, neboť na zábradlí místo už nezbylo, a tak by otisky prstíků doslova zářily. Zvolila jsem světle šedou, jakožto neutrální barvu k zelené v obývacím pokoji, kde schodiště začíná, a k béžové, kterou jsem nechala vymalovat oba pokojíky v prvním patře. Prstíky možná vidět budou, ale aspoň ne hned na první pohled ;-)

A došlo i na záclony!

Ano, i záclony v pokojích byly původně barevné. K nové béžové výmalbě se mi samozřejmě nehodily, a tak jsem vyrazila do Domu látek a hledala vhodnou látku, jemnou a romantickou barvou i vzorem. Podařilo se mi objevit látku s jemným vzorem a v různých odstínech, od bílé po hnědou. Zvolila jsem dva béžové, jeden světlejší a druhý tmavší; nechtěla jsem mít záclony v obou pokojích úplně stejné. Rovnou jsem si je nechala ušít, neboť nejsem moc manuálně zručná :-D a v Domu látek mi už mnohokrát pomohli, když jsem zařizovala interiéry na ŽL a součástí rekonstrukce byly i nové záclony. Chtěla jsem vyměnit i záclony v obývacím pokoji (stávající vzor mi připadal trošku hrubý), ale zatím se mi žádný pěkný nelíbil. Tak snad příště!

A je hotovo a může se bydlet! Mám radost, že se to dokázalo zařídit takhle na dálku. Naštěstí máme v místě už přátele, kteří nám s tím obrovsky pomohli. Jim patří velký dík! A co vy? Taky máte podobnou zkušenost? Třeba tu získáte nějakou inspiraci i pro svoji rekonstrukci :-)